Sbírka nálad a rozmarů

Černá vdova a já

27. srpna 2011 v 13:11 | Pája |  'Poezie'

I.
Našlapovat tiše, i když tolik nohou mám.
Tušíš, kdo jsem? Víš, co ukrývám?

Navštívit vás přijdu, ale jen jednou jedenkrát.
Budete mě nenávidět. Co na tom záleží.
Pán mě bude míti rád.
V mém světě mě budou uctívat.

Tušíš, kdo jsem? Víš, co ukrývám?

Ne, jste jen ovce bláhové, co na porážku jdou.
Vlk vás brzy roztrhá. Vaši duši, víru zlou.
Přiznávám, že vlk beránkem tu jest.
Však získá mnoho. Slávu posmrtnou, nebeskou.

Stále nevíš? Poslouchej, co povídám!

Vlk, beránek v přestrojení, černé vdovy jdou.
Na svém těle mají tajnou zkázu ukrytou.

Už víš?

Za chvíli už podělím se ráda o dar svůj.
Starče, dítko i ty matko, moc se neraduj!
Doufám jen, že moje děti vidí ve mně vzor.
A vám přeji utrpení, zkázu, smrt a mor!

Sbohem.

II.
Mezi nehybnými cáry procházím.
Všichni byli živí, měli sny.
Teď jsou zralí do urny.

Chci jim pomoci, ale nejsem nic.
Už mi docházejí i rýmy.
Omlouvám se,
vždyť rozloučení si přece zaslouží.

III.
Přišel démon, nešel sám,
smrt měl k sobě připoutanou.
Všechny skolí jednou ranou.
Nám živým jen slzy kanou.
A já říkám nashledanou.
Fanatismus zabíjí
s krutostí svou nevídanou.

A co démon? Povím vám,
kráčí teď pekelnou branou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama