Sbírka nálad a rozmarů

Září 2011

Déšť

14. září 2011 v 20:30 | Pája |  'Poezie'

Proč oblaka pláčou zrovna dnes?
To nejsou slzy,
to jen kapky mají ples.
V milostném reji skáčou z nebe.

Když vše ztratí,
mají pouze samy sebe.
A po chvíli bez radosti
zas po mokré společnosti
zatouží.
Tak se k sobě navrátí
ve společné kaluži.

Pes a kost

14. září 2011 v 10:26 | Pája |  'Poezie'

Když pes našel kost,
sežral ji a neměl dost.
Tak šel hledat kosti
a našel jen blbosti.

Sežral ty blbosti
a chutnaly jak sladkosti.
Byly to ty blbosti,
co mu rozblemtaly vnitřnosti.

Pak šel do pekla,
do země bez světla.
Pak šel do nebe,
byl z toho bez sebe.

Tam potkal jednu fenku,
ta měla sestru Lenku.
Lenka byla kráska,
byla z toho láska.

Psí Bůh na lůžku
jim dal propustku.
Pak šli na Zemi,
smáli se chvílemi.

Byla to pohádka,
že měli tři štěňátka.
Dobře to dopadlo,
to všechny snad napadlo.

Haf haf.




Sinaj

12. září 2011 v 9:56 | Pája |  Hudba


Sinaj

Jako vítr na dně moří,
kaňon ze snů ztracených.
Rybí šepot útes boří,
písek duší zazděných.

V slzách plavou moje touhy
dvou světů tak vzdálených.
Život v ráji je moc dlouhý,
spánek ze snů zmatených.

Jenom nebe znám,
jenom proplouvám
nadějí.

Tebe nepoznám.
Cizí oči němý pohled svádějí.

Vcházím a volám, nikdo neslyší.

Sucho srdce kalí,
čas se ztratil.
Vášeň touhy pálí,
smutek se vrátil.

Odcházím ze snů, ty mě nevidíš.

Život králů v poušti časů,
to co slunce nespálí.
Slyšíš mnoho cizích hlasů,
myšlenky tě zahalí.

Jenom nebe znám,
jenom proplouvám
nadějí.

Tebe nepoznám.
Cizí oči němý pohled svádějí.

Mlčím a toužím, nikdo netuší.

Sucho srdce kalí,
čas se ztratil.
Vášeň touhy pálí,
smutek se vrátil.

Křičím, proč tě ztrácím v modrých oblacích.




Máj

11. září 2011 v 23:14 | Pája |  Hudba


Máj

Jemný vánek
s ptáky píseň smutnou hrál
na větvích stromů. Znal
osud lásky padlé,
touhy zvadlé. Snad
v nebi je ráj,
jejich ráj.

Věčný spánek
omyl pomsty hlídá dál.
Kde šepot zvonů zval
říci sbohem máji,
kde květy hrají. Tam
není žal,
jejich žal.

Voda ji něžně objímá.
Anděl křídla ztrácí.
S prosbou svůj osud přijímá,
než tělo zemi vrací.

Máj, prokletý máj
co lásku vzal,
pouto, co našel,
přetrhal.
Barevný máj
když touhu znal,
kytici smrti
daroval.




Poznáváme maltské autobusy

11. září 2011 v 15:23 | Pája |  Krátké texty

Malta, malý ostrovní stát ležící ve Středozemním moři, země rytířského řádu johanitů oplývající mnoha historickými památkami, která získala nezávislost na Velké Británii až v roce 1964. Tyto informace si ovšem každý, kdo se zajímá o tuto titěrnou perlu Středomoří, může přečíst v četných příručkách, případně na internetu.

Já bych zde však ráda poukázala na zajímavost, o které se v příručkách příliš podrobností nedozvíte. Jedná se o "proslulé" maltské autobusy (které by mnozí návštěvníci zcela jistě rovněž zařadili mezi ony četné historické památky Malty). Abych Vám trochu přiblížila jedinečný svět těchto plechových skvostů (jistě si říkáte, že se bez těchto poznatků v dalších letech bez problémů obejdete, ale vydržte, jedná se o skutečné unikáty), nechám samotný autobus, ať vám "věrně" vylíčí vše důležité. Autobus je ovšem velmi nafoukaný, tudíž se chce za každou cenu přikrášlovat. Tento vychloubačný a sebeoslavný popis uvedu pod písmenkem F (= false), ihned pod ním však vyložím skutečnost označenou písmenkem T (= true).

F: Vítejte přátelé, jsem slavný maltský autobus. Každý z nás je opravdový unikát. Na celé Maltě nenajdete dva stejné, což z nás činí opravdu výjimečné stroje. Navíc jsme skutečné historické skvosty, ovšem zároveň nám neschází pohodlí a přepych.

T: Slavní v rámci ostrova určitě jsme, na Maltě jsme totiž jediným druhem veřejné dopravy, tudíž nemáte na výběr a musíte se s námi spokojit. Jsme opravdoví staříci, při každé jízdě se tedy doslova klepeme a bojíme se, abychom vůbec dojeli. O pohodlí samozřejmě nemůže být ani řeč. Je pravda, že každý z nás je unikát. To proto, že v době, kdy jsme byly vyrobeny, na Maltě neexistovala sériová výroba a nebyli zde natolik zruční lidé na to, aby udělali každý kus stejný. My jsme ovšem patrioti a tak tento nedostatek prezentujeme jako výjimečnost.

F: Máme krásně žlutou barvu jako magické žhnoucí maltské slunce.

T: Žlutou barvu máme zřejmě proto, že v době výroby byl na Maltě zkrátka přebytek žluté barvy. Teď se to ovšem hodí. Svítíme na velkou vzdálenost a chodec se tedy může velmi rychle uchýlit do bezpečí před touto rachotinou uhánějící zběsilou rychlostí, která neví, co je blinkr, a která často jezdí přímo uprostřed silnice.

F: Uvnitř Vás přivítá milý a ochotný řidič, který Vám s chutí poradí.

T: Řidič bude na cizince určitě milý a ochotný bude taktéž, hlavně pokud cizinec náhodou nebude znát cenu jízdenky. Potom mu totiž milosrdný pan řidič za svoji ochotu cenu i trojnásobně zvýší. S vracením drobných se také, zřejmě pro větší pohodlí cestujících, kteří by museli za jízdy dávat drobáky do peněženky, sám příliš neobtěžuje.

F: Nízká cena jízdného Vás pohladí na duši.

T: V porovnání s kvalitou služeb a s místy, kam se můžete na Maltě dopravovat (jelikož celý ostrov přejedete zhruba za 3 hodiny), se jedná o zcela adekvátní cenu, pokud Vás tedy řidič neokrade.

F: Abyste si mohli celou cestu vychutnávat příjemný maltský vzduch, dvířka ani za jízdy nezavíráme.

T: Vzhledem k tomu, že autobus postrádá klimatizaci a na Maltě bývá velkou část roku vedro k padnutí, se zavřenými dveřmi byste brzy omdleli horkem nebo díky potu a pachům, které se linou z ostatních cestujících.

F: Pro větší pohodlí řidiče máme místo klasické řadicí páky zahradní hadici, která je dostatečně dlouhá a ohebná, díky čemu je vhodná pro snadnou manipulaci.

T: Díky nedostatku součástek a financí se naši výrobci museli poohlédnout po ucházející náhradě za klasické řadicí páky. Ten osudný rok bylo na Maltě deštivěji než obvykle, nebylo tedy potřeba takové množství zahradních hadic, jelikož deště stačily zkrápět nepatrnou úrodu, která se na Maltě ročně vypěstuje. Hadice tak mohly posloužit jako groteskní řadicí páky.

F: Příjemná cesta v pohodlí nás, žlutých zázraků, rychle ubíhá.

T: Aby ne, když řidič jede jako hovado uprostřed silnice, blinkr nepoužívá a často nezastavuje na zastávkách, které mimo jiné bývají na Maltě velmi špatně označeny. Je ovšem pravda, že se cestující klepou na tvrdých sedačkách jen rekordně krátký čas.

F: A jelikož jsou Malťané věřící lidé, Bůh Vás doprovází celou cestu, což naznačují i obrázky Ježíše Krista a Panny Marie na palubní desce a na předním skle. Doufám, že jste z nás uchváceni stejně jako všichni ostatní a přejeme Vám šťastnou cestu a s Pánem Bohem.

T: Jediné, co Vám při této cestě děsu zbude, je modlit se k těm všem vystaveným obrázkům a doufat, že se ve zdraví dočkáte dalších dní na našem titěrném ostrově. Jsem velmi rád, že jsem si s Vámi mohl popovídat ještě předtím, než budu konečně zralý do šrotu. Uznejte, že důchod si po těch desítkách let tvrdé dřiny přece jenom zasloužím.

Stýskání

11. září 2011 v 13:50 | Pája |  'Poezie'

Když se srdci stýská,
vzpomíná
na společnost blízkou
toho, který zhasíná
světlo v jejím pokoji
a v srdci rozsvěcuje.
Ten, s nímž se tmy nebojí,
dnes v dáli přenocuje.

Když se srdci stýská,
proklíná
noc, kdy se venku blýská,
kdy meluzína píská si.
A v hlavě temná prasklina,
do níž padá nevinná
změť zvuků a hluku
a strach vytváří.
Tak hledá jeho ruku,
jenž neleží na polštáři.

I když se srdci stýská,
ví,
že noc, která ji děsí,
se ráno změní v den
a všechny temné běsy
zažene zas ten,
jenž přináší jí zas
klidnou noc a sen
a do srdce jas.

Paní noci

8. září 2011 v 12:45 | Pája |  'Poezie'

Za anděla oděna,
čeká v rudé věži.
Kolem těla zář.
Falešná tvář.
V posteli s nebesy
rozbitá svatozář leží.

Muži ji neděsí,
chodící jména.
Ona za závěsy
hlasitě sténá.
V zajetí ticha
opojené duše.
Se srdcem po poruše.
Opravář ztracen
v chlípném rouše.

Za chvíle lásky
dodává lesk
kštici zlatovlásky.
Dodává záři
falešné tváři.
Oděna do zlata,
saténu, hedvábí.
Na srdci záplata jest.

S douškem se přátelí.
Ten její duši
možná klid nadělí.
Zraněné srdce však
zlověstně buší.

Pomíjení

4. září 2011 v 14:25 | Markéta |  'Poezie'
Co záleží na snaze...

nikdy si neporozumí

rozum, když stýská se,

s potřebou blízkosti,

a pomalá únava

zaplaví tělo,

a víra prohrává,

že by se chtělo

vřískat bolestí

nad ztrátou,

nad chtěním,

nad důvěrou...

Láska

4. září 2011 v 12:46 | Pája |  'Poezie'

Láska je lodička v přístavu
hledící vstříc modrou dálavu.
Láska je Venuše svit,
propůjčí Marsu dar žít.

Láska je vodopád něžnosti,
kapkami odplaví starosti.
Láska je k duze klíč,
ukrývá andělský chtíč.

Láska je hořící otepí,
jejíž žár milence oslepí.
Láska jsou pouta z chmýří,
jenž ztrácejí netopýři.

Láska je ohněm bytí,
v prázdnotě našich dní svítí.
Láska je zpěvem víl,
slabému dodává sil.

Létavá

4. září 2011 v 12:40 | Pája |  'Poezie'

Vznesou se a v oblacích
malují.

V roji se spojí
a s větrem dují.
V nebeském paláci.


Vznesou se a v oblacích
visí.

V jeskyni, nevinní.
Člověk se bojí.
V tajemném paláci.


Vznesou se a v oblacích
bzučí.

V květině, hlubině
pyl k sobě pojí.
V zeleném paláci.


Vznesou se a v oblacích
milují.

V temnotě vstříc nahotě
vjedno se spojí.
V tělesném paláci.